“Adame, nevymyslíme něco jiného než sekt?”

“Jasně, mám nápad. Vyjednavač u práce propotí nejedno triko. Budeme ždímat.”

“Aha…”

Už asi nedopátráme, jestli v těchto dvou trikách Adam zachraňoval rukojmí v Etiopii, nebo na Haiti, ale k účelu posloužila skvěle. A to hlavní: naše společná knížka je po dlouhých měsících venku a v pondělí 124. října jsme ji v Paláci knih Luxor v Praze pořktili.

Bylo to krapet dobrodružné. Nikdy jsem netušil, jestli Adam na další schůzku přijde, nebo bude někde na druhé straně zeměkoule. A já nejen, že nebudu vědět, kde je, ale hlavně kdy se vrátí.

Mimochodem, to triko jsem jako první propotil já. A to hned na první schůzce. Vysvětloval jsem na ní Adamovi, co bych chtěl a proč. On seděl a mlčel. Já dál mluvil, on mlčel, já zase mluvil, potil se a on si v klidu dál mlčel. Dneska už vím, že ticho je pro vyjednavače největší zbraň. A naštěstí pak už Adam nemlčel. A ji mi rostla ramena, i já jsem si pak během tvorby naší knížky pár věcí vyjednal.

Každopádně abych ty poslední měsíce nějak shrnul, jsem jimi, Adamovou prací a jím samotným UNESEN.

Díky kmotrám (Terezie Tománková a Helena Sováková) a kmotrovi (Karel Pošíval), protože to je sestava jako hrom.

A díky vám všem, které kniha zaujme! Snad vás bude dost, mám hypotéku!!!