* 15. března 1981

Jako kluk jsem objížděl matematické a fyzikální olympiády, ale pak se cosi zvrtlo. Napsal jsem první článek do okresních novin, dostal za něj složenku na šedesát korun a v tu chvíli jsem věděl, že už nic jiného dělat nechci.

V osmnácti jsem odešel studovat do Prahy a se svým ostrým východočeským přízvukem byl pro mnohé spolužáky žurnalistiky atrakcí. Dlouho jsem nechápal, co se jim nezdá na větách typu: „Dám si maso s rejžej.“ Nebo: „Půjdu k doktoroj.“

Zároveň jsem nastoupil na praxi do sportovního oddělení deníku MF DNES. „Tohle bude tvá práce,“ podali mi kolegové prázdné bílé čtvrtky formátu A3. Najednou se mi matematika hodila, protože jsem po každém kole fotbalové ligy zapisoval, kolik který hráč dostal žlutých karet.

Jako sportovní novinář jsem mohl vést rozhovory se svým idolem Petem Samprasem, tátovým idolem Pelém, až jsem se v roce 2003 v redakci přestěhoval o patro níž do čtvrtečního Magazínu DNES. O tři roky později jsem ho začal řídit a zároveň psát sloupky, které později vyšly v mé první knížce Enter, mami! Roky přibývaly, vlasy ubývaly a dnes už je těch sloupků přes osm set.

Přibyly i knížky. Po sportovních biografiích Jsem! (Petr Koukal) a Jiná (Gabriela Koukalová) jsem se dostal k žánru, který mám ze všech nejradši. Dlouhé měsíce jsem trávil s lidmi zajímavých profesí a postupně vznikly následující knižní rozhovory. Vladimír Beneš: Mé cesty do hlubin mozku (2019). David Hecl: Mluví k vám kapitán (2021). Josef Mareš: Moje případy z 1. oddělení (2022). Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem (2023). Přísná maminka učitelka mě vždy držela při zemi, ale snad to můžu říct: všechny se staly bestsellery. A ta s lékařem letecké záchranky Markem Dvořákem dokonce získala čtenářskou cenu Magnesia Litera.

Za což děkuju hlavně vám všem!