Stala se mi taková věc… V lednu mi volali, že jsme s Markem Dvořákem získali cenu za nejprodávanější biografii loňského roku. Yes! Na předávání jsme ani jeden nemohli, a protože jsem lajdák, vyzvedl jsem si ji až teď. “Děkuju mockrát, doteď jsem měl jen diplom z matematické olympiády a tohle je moje první cena za knížku,” říkám. “To není,” řekli mi oni. “Ale je,” trvám na svém já. “Ale není,” trvali na svém oni. “Pořád tu máme vaši cenu z roku 2018, kterou jste si nikdy nevyzvedl.”

A opravdu. Za pár minut mi přinesli cenu za nejprodávanější biografii roku 2018. Koukal jsem na ni jak blázen. Doteď jsem o ní neměl potuchy a nikdo mi to nikdy neřekl.

Jiná Gabriela Koukalová. Knížka, za kterou jsme dostali strašně za uši. Hlavně od lidí, kteří ji nikdy neotevřeli, ale to už je teď jedno. Jak už to ovšem bývá, všechno souvisí se vším. “Četl jsem tu vaši Gábinu,” řekl mi na první schůzce profesor Beneš. “Líbilo se mi to a nevím, co všichni mají. Gábinu mám rád a biatlon jsme doma začali sledovat jenom kvůli ní. Jdu s vámi do toho.”

No a Beneš vedl k Heclovi, Hecl k Marešovi, Mareš k Dvořákovi, Dvořák k… no no. Ještě pár dní.

Každopádně díky i za tuhle jízdu, Gábino! Byla hrbolatá, ale oba nás dost naučila. Půl té ceny je samozřejmě tvoje ❤️ I když ty jich na rozdíl od té mé matematické olympiády máš dost! Jo a pak prý že mi v knížkách chybějí ženy…